Zdravá obuv

Obuv může napomáhat, ale i omezovat fyziologické funkce nohou. Neméně důležitou funkcí obuvi je i estetické uspokojení člověka. Aby bylo vytvořeno pro nohu v obuvi prostředí, které ji co nejméně poškozuje, je nutno respektovat určité konstrukční a zdravotnicko-hygienické zásady. První zásady správné obuvi publikovat již v roce 1781 významný holandský přírodovědec a lékař Petr Camper (1722-1789) ve svém díle: “O nejlepším tvaru obuvi”, které uvedl citátem Horácia: “Ve velké obuvi noha klouže, v malé tlačí”. Některé jeho poznatky jsou platné dodnes, jiné jsou již překonány.

Z dlouholeté spolupráce lékařů s obuvnickými techniky vyplynuly určité požadavky na obuv, tzv. minimální lékařské požadavky, které jsou platné pro obuv všech věkových skupin a v různých obměnách prakticky ve všech zemích s vyspělým obuvnickým průmyslem. Zejména důležité je respektovat následující požadavky při výrobě dětské obuvi:

1.Dostatečný vnitřní prostor obuvi, hlavně v její prstové části.
2. Dokonalá flexibilita obuvi, hlavně v místě prstních (metatarsophalangeálních) kloubů nohy.
3. Úměrná výška podpatku.
4. Pevný a dostatečně dlouhý opatek.
5. Vybočené (varosní), nebo kolmé postavení patní části kopyta.
6. Anatomicky správně modelovaný svršek obuvi
7. Vyhovující materiál z hlediska hygienicko-zdravotnického (biologická inertnost výluhů z materiálů a přípravků použitých při výrobě obuvi, zajištění optimálního vlhkostního a teplotního režimu - mikroklima, měkkost, možnost dokonalé mechanické a chemické očisty).
8. Tlumení nášlapných sil spodkovým provedením.
9. Malá (resp. přiměřená) hmotnost obuvi.

1.     Dostatečný prostor obuvi, hlavně v její prstové části

Vnitřní tvar obuvi by měl co nevíce odpovídat přirozenému tvaru nohou uživatelů.   Zvláště dětská obuv a obuv pro celodenní nošení pro dospělé by měla mít dostatečně prostornou špičku (kulatou nebo v přirozeném tvaru prstů), která poskytuje dostatek místa pro prsty. Čím rovnější je vnitřní hrana obuvi, tím lépe, neboť palec je v přirozené poloze a není tlačený k ostatním prstům. Vyvarujme se při nákupu obuvi pro celodenní nošení, sport a do práce módní špičaté   obuvi, neboť způsobuje deformity prstů (vbočený palec, vybočený malík, popř. kladívkové prsty). Rovněž nášlapná část obuvi (stélka) musí mít tvar a proporce odpovídající tvaru nohy uživatele.

Obuv musí být rovněž správné délky, tzn. že musí mít vpředu před prsty volný prostor, jemuž se říká nadměrek. U dospělých slouží nadměrek k volnému pohybu prstů při prodloužení nohy za chůze. Měl by být minimálně 1 cm dlouhý. U dětí nadměrek slouží z poloviny pro volný pohyb prstů při prodloužení nohy za chůze a z poloviny jako rezerva pro růst nohou. Proto se u dětské obuvi doporučuje nadměrek 12 až 15 mm dlouhý.

2.     Dokonalá ohebnost (flexibilita) obuvi v její prstové části

Dětská obuv musí být co nejohebnější v místě prstních kloubů
V místě, kde se noha při chůzi ohýbá (tj. v oblasti prstních kloubů) musí být obuv co nejohebnější. Obuv, hlavně pro nejmenší děti musí tzv. “jít” s nohou a spolupracovat s ní. Tuhá a nepoddajná obuv zvyšuje únavu a narušuje pohodlí chůze a zdravý vývoj nohou a může způsobit kostní výrůstky na nártu (exostosy). Ohebnost (flexibilitu) ovlivňuje jak druh použitého vrchového materiálu a střihové řešení, tak zejména druh, tlouš?ka a tuhost podešve. Čím silnější je podešev, tím je obuv tužší. Doporučujeme ještě v prodejně vyzkoušet, jaký odpor klade bota při ohybu špičky směrem k nártu.
Stále se bohužel setkáváme s velmi tvrdou a tuhou obuví, nevyjímaje dětskou obuv. Malé dítě má obvykle malou tělesnou hmotnost a bohužel není neobvyklé, že některá dětská obuv vyžaduje na ohnutí větší sílu, než dítě samo váží!

3.     Úměrná výška podpatku
Nadměrné nošení obuvi s příliš vysokými podpatky a špičatými špičkami způsobuje nejen onemocnění nohou (otlaky, mozoly, kuří oka, vbočený palec - hallux valgus, vybočený malík, kladívkovité prsty, příčně plochá noha aj.), ale i zkrácení Achillovy šlachy, problémy s krevním zásobením dolních končetin a bolesti páteře. 

Noha obutá v obuvi s vysokým podpatkem-posun těžiště dopředu, deformace prstů v obuvi se špičatou špičkou. Výška podpatku se musí řídit podle věku a účelovosti obuvi. Doporučovaná výška podpatku u pánské obuvi by neměla přesáhnout hodnotu 25 mm. Dámská obuv pro celodenní nošení by neměla mít podpatky vyšší než 30 – 40 mm. Podpatky u dětské obuvi musí být co nejnižší s velkou nášlapnou plochu pro udržení stability dítěte. Výška podpatku pro nejmenší děti by neměla být větší než 5 mm, u obuvi pro starší děti by neměla přesáhnout hodnotu 25 mm. Obuv s vysokými štíhlými podpatky pro děti a dospívající mládež zásadně nedoporučujeme.

4.     Pevný a dostatečně dlouhý opatek

Noha v obuvi musí být dokonale fixována. Nesmí docházet k nežádoucím bočním pohybům patní části nohy. Proto každá obuv uzavřených střihů, zvláště dětská, sportovní, obuv pro celodenní nošení a pracovní, musí mít dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý opatek (tj. vnitřní dílec v patní části svršku obuvi). S absencí opatku, nebo s opatkem z příliš měkkého materiálu se velmi často setkáváme především u levné dovozové obuvi, která se prodává nejen na tržištích a burzách, ale i v „kamenných“ obchodech. Tvar opatku musí odpovídat anatomickému tvaru paty aby příliš netlačil na patu (vznikají otlaky, puchýře, odřeniny, kostní nárůstky – exostosy, jako např. dvojitá pata) a naopak aby neklouzal z paty při chůzi.

5.     Varosní nebo kolmé postavení patní části obuvi

Postavení paty obuvi má být kolmé k podložce nebo jen mírně vybočené (varosní). Toto postavení zajišťuje rovnoměrné napětí svalů nohy, správné uspořádání klenby nožní a brání přetížení jednotlivých oblouků klenby. Vbočené (valgosní) postavení patní části obuvi způsobuje zatížení vnitřní podélné klenby a může vést ke vzniku ploché nohy.

6.     Anatomicky správně modelovaný svršek obuvi

Na střihu svršku obuvi jsou nejvíce viditelné vlivy módy. Proto velmi často, ve snaze přijít na trh s novým originálním střihovým řešením, vznikají možnosti poškození nohou nevhodně umístěnými švy, neproporcionální bandáží apod.

Vhodný střih svršku obuvi zajišťuje dobrou fixaci nohy v obuvi, neboť drží pevně nohu proti opatku {mosimage}a brání posunu nohy v obuvi. Pro děti doporučujeme obuv šněrovací, popřípadě uzavíranou páskem na sponu či suchý zip. Obuv mokasínového nebo lodičkového střihu je nevhodná zvláště pro malé děti. V nejmenších velikostních skupinách (skupina vel. 0) nabízejte obuv výhradně kotníčkového střihu (tzv. capáčky).

Příčinou diskomfortu a nepříjemného tlaku na nohu může být také obuv, která má spojovací švy na svršku umístěny v oblasti lokalizace palcového a malíkového kloubu, zřasenou podšívku, nezkosené okraje dílců, nevhodně umístěné spony a ozdoby apod.

7.     Vyhovující materiál z hlediska hygieny a zdravotní nezávadnosti

Z pohledu komfortnosti a příznivého mikroklima v obuvi dáváme přednost obuvi, která je vyrobena z přírodních materiálů (useň, textil), které jsou měkké, prodyšné a absorbují vlhkost. Nejdůležitější jejich vlastností je, že se přizpůsobí anatomickému tvaru nohy. Je dokázáno, že poromery, koženky a plasty jsou neprodyšné, během nošení si stále zachovávají své původní rozměry a nepřizpůsobí se tvaru nohy uživatele a tlačí, zvláště při zvětšení objemů nohou vlivem únavy a tepla. V obuvi ze syntetických materiálů vzniká rovněž nepříznivé klima uvnitř obuvi - hromadí se vlhkost, zvyšuje nebo se snižuje teplota. Plísně a bakterie ohrožují uživatele a zmenšují životnost obuvi. Syntetické materiály můžeme akceptovat pouze u vysoce účelové obuvi určené do vlhkých a chladných podmínek, přičemž tato obuv musí mít vyhovující vnitřní vybavení.
Nohy se obecně hodně potí, přičemž největším zdrojem vlhkosti je ploska nohy. Proto by měla být každá obuv, zvláště pak obuv uzavřených střihů ve vnitřní nášlapné části vybavena stélkou nebo vložkou z textilu nebo usně, které mají dobré absorpční vlastnosti pro pot a vodní páru.
V současné době se často setkáváme s obuví vyrobenou z umělých klimamembrán typu Gore-Tex nebo Sympatex které mají dobré hygienickými vlastnostmi. Oba materiály jsou propustné pro pot ve formě vodní páry a absolutně nepropustné pro vlhkost z venku. Tím je noha udržována v suchu i při velkém fyzickém zatížení a často se proto používají při výrobě sportovní a pracovní obuvi.
Pokud si nebudete jisti z jakých materiálů je obuv vyrobena, zaměřte se značení použitých materiálů tzv. piktogramy. U nás je tato povinnost značení druhu použitých  materiálů piktogramy stanovena zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. A ještě další důležitou vlastnost musí obuv pro nejmenší děti splňovat. Tou je hygienická nezávadnost materiálů, ze kterých je obuv vyrobena. To znamená, že materiály, použité při výrobě obuvi nesmí dráždit ani senzibilizovat průměrně citlivou a nealergickou lidskou pokožku. To znamená že nesmí mít dráždivé účinky na kůži nebo sliznici, nesmí obsahovat patogenní mikroorganismy, musí být odolné vůči působení roztoku modelujícího sliny apod. Rodiče malých dětí mohou být v tomto ohledu klidní, nebo? o hygienické vlastnosti obuvi (a hraček) pro kojence a batolata, která se nabízí na našem trhu, je dobře postaráno. Děje se tak díky zákonu 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a prováděcí vyhlášce 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 lett. Tyto závazné předpisy uvádějí, že k obuvi pro děti do 3 let (tedy pro velikosti nohy 105 až 165 mm) musí být přiloženo od výrobce nebo dovozce (nebo osoby, která uvádí obuv do oběhu) písemné prohlášení, které osvědčuje, že obuv splňuje hygienické požadavky stanovené uvedenou vyhláškou 84/2001.

8.     Tlumící vlastnosti obuvi (absorpce energie v patě

Nohy jsou  ohrožovány i neustálými tvrdými dopady na beton, asfalt, dlažbu - to se časem může projevit opotřebením kostí, kloubů a kloubních chrupavek dolních končetin a poškozením páteře. Prevencí může být kvalitní podešev s dobrými tlumícími vlastnostmi (PUR, EVAC, pryž), pružné vkládací vložky, podpatěnky a anatomicky tvarované stélky z pružných materiálů, které dokonale rozdělují zatížení na celou plochu nohy a tlumí nárazy při chůzi.

9.     Úměrná hmotnost obuvi

Často opomíjenou vlastností obuvi je její hmotnost., což lze dokumentovat častými stížnostmi zvláště v oblasti pracovní obuvi. Podle literárních údajů každé navýšení hmotnosti obuvi o 100 g znamená, že denně naše nohy zvednou o 1 tunu navíc. Hmotnost obuvi má být co nejmenší, zvláště u dětské obuvi, nebo? dítě udělá za den 18 až 20 tisíc kroků. U sportovní obuvi renomovaných firem je nízká hmotnost jednou z největších předností.

Autor článku: RNDr. Pavla Šťastná, Ph.D.

https://www.coka.cz/zakladni-pozadavky-na-zdravotne-nezavadnou-obuv